Jen několikrát ve své historii měl ESOX, spol. s.r.o. výjimečný úkol – restaurovat objekt se statutem národní kulturní památky. Naposledy v případě kanovnického domu na Petrově. Velká rekonstrukce probíhala podle návrhu renomovaného architekta a čerstvého laureáta Ceny města Brna Marka Štěpána.
Navenek dokonale zapadá do pitoreskní zástavby v těsné blízkosti svatopeterské katedrály v Brně. Uvnitř ale překvapuje moderností, využitím soudobých materiálů i komfortem, který nyní poskytuje. To je nově rekonstruovaný kanovnický dům na Petrově. Na jedinečné obnově spojili síly brněnský architekt Marek Štěpán, specialista na sakrální stavby a mimo jiné i autor nového kostela v brněnské čtvrti Lesná, a ESOX, spol. s.r.o. Projekt, který v historii ESOX nemá obdobu, dostal na starosti mladý stavbyvedoucí Dominik Hladký.
Kanovnická rezidence, jejíž rekonstrukci ESOX realizoval, je původně barokní a její půdorys se nezměnil minimálně od roku 1643, ze kterého pocházejí jeho uchované plány. Později stavba prošla klasicistní úpravou a další adaptace jej čekala ve 2. polovině 19. století. Nyní dostala tu nejnovější.
Zatímco z ulice se stavba drží svého historického vzhledu, za vstupem, na němž se skví letopočet 1694 už jsou patrné nové prvky z pera architekta Marka Štěpána. „Na začátku jsem věnoval hodně času studiu historických análů o provozu stavby jako kanovnické rezidence. A právě do těchto dispozic, které byly za tu dobu pokažené, jsem se snažil dům provozně vrátit. Tak aby se jeho struktura vyčistila a mohla soudobým záměrům sloužit daleko lépe,“ vysvětluje oceňovaný architekt, kterého Statutární město Brno ocenilo mimo jiné i za tento projekt Cenou města Brna.
Jednou z podmínek, které musí nově rekonstruovaný dům splňovat, byla i bezbariérovost. Nově je proto ve stavbě moderní výtah, na nádvoří ale jako první zaujme moderní skleněno-ocelová lávka. „Moderní zásahy jsou čitelně soudobé, ale nejdou proti srsti toho domu,“ popisuje svoji filozofii architekt Štěpán.
Propojení historické budovy s moderními prvky znamenalo výzvu i pro ESOX. K jednomu stolu se museli posadit specialisté hned ze tří středisek společnosti – sanací, sádrokartonů a také monolitických konstrukcí. Sádrokartonáři na stavbě vytvářeli novou podkrovní vestavbu s byty pro kanovníky, středisko monolitů pak stojí za moderním schodištěm a výtahovou stěnou, která prostupuje napříč čtyřmi patry.
Právě Dominik Hladký získával na Petrově velmi cenné pracovní zkušenosti. Mladý stavbyvedoucí, který teprve před čtyřmi roky dokončil studia, se musel vypořádat s řadou nástrah a novinek. „Doteď jsem pracoval převážně na průmyslových halách a stavbách občanské vybavenosti, takže nové pro mě byly zejména sanační práce, u kterých jsem se ale mohl opřít o naše techniky a jejich know-how. A také práce na historických fasádách. Současně při realizaci Kanovnické rezidence jsem měl na starosti i renovaci historické fasády na rohu Zámečnické a náměstí Svobody“ popisuje Hladký.
Největší výzvou pro něj ale byla logistika. „Veškerá doprava byla komplikovaná, na Petrov jsme mohli jen s vozy do7,5 tuny, bojovali jsme s místem, kde uskladnit materiál. Pokud bychom jej měli moc, na staveništi se nehneme, když chybí, nemůžeme pracovat,“ popisuje. Pro představu – celá ocelová konstrukce podkroví, na kterou bylo potřeba třicet tun materiálu, se dělala pomocí minijeřábu.
Staletý dům připravil stavařům i řadu „historických“ nástrah. Dům je vystavěný na skále, ve které byla dříve vyhloubena řada sklepů a umělých jeskyní. „Při bourání jedné z historických kleneb pak stavaři narazili i na starý kamenný chrlič, který kdysi někdo použil jako překlad. Ten se podařilo na pokyn památkářů zachovat.
Pod omítkou se pak skrývaly i historické malby, pravděpodobně z přelomu 18. a 19. století. S jejich restaurováním se v projektu – a tedy ani v rozpočtu – nepočítalo. Proto je nyní stavaři překryli, je ale možné je restaurovat v budoucnu.
Od prvního návrhu až po dokončení stavby byli architekt i stavaři pod přísným dohledem památkářů. Jejich základním požadavkem bylo, aby fasáda domu, která směřuje přímo do uličky obepínající petrovskou katedrálu, zůstala historická. Uvnitř domu a na nádvoří ale kývli na řadu moderních prvků.
Architekt Marek Štěpán vyzdvihuje právě skleněnou lávku – propojovací pavlač a vlastně i schodiště. „Tato pavlač propojuje jednak místnosti v domě, a i domy sousední, což bylo i dříve, jak se později ukázalo. Vzhledem k různým výškovým úrovním musely být na pavlači umístěny vyrovnávací schody. Tyto schody se rozprostřely po celé její délce jako takzvané schody koňské. Její tvar se tak zjednodušil a zpřehlednil,“ popisuje architekt. Konstrukce je ocelová, zavěšená, výplně dřevěné a skleněné. „Jemnost a pravdivost výsledné konstrukce nechává vyznít zemitosti původního historického domu,“ doplňuje Štěpán.
Radikální proměnou prošla střecha, i když na první pohled není vidět. „Dosavadní střecha byla špatné statické koncepce, navíc stará kolem sto let,“ vysvětluje architekt Štěpán. Stavaři tak střechu rozebrali a nahradili úplně novou konstrukcí, díky které mohly vzniknout bytové prostory i v podkroví. Památkáři si pouze vymínili změny na vikýřích. Ty původně byly výraznější, nakonec je v projektu ale nahradily méně nápadné – mimo jiné i proto, že střecha je viditelná z věží Petrova. Dominik Hladký pak připomíná i dlouhé diskuze o jednotlivých detailech – třeba barvě oken, která nahradila ty starší, nevyhovující.
Ve třech nadzemních podlažích dohromady vznikly tři byty, ve kterých mohou trvale bydlet kanovníci. Další dva byty pak budou sloužit ke krátkodobému bydlení, zázemí má v budově i hospodyně. Ostatní prostory včetně kaple pak slouží všem lidem v domě.
Marek Štěpán každému z pater domu vtiskl osobitý ráz. Nejnižší patro s klenutými stropy a zachovaným žlabem pro koně, prostřední noblesní piano nobile a horní patro, kterému vévodí dřevo. „Je zajímavé, že když jsem byl v budově se svými studenty architektury, nejvíc oceňovali suterén a pak moderní horní dřevěné patro. Piano nobile oceňovali nejméně,“ směje se Marek Štěpán.
Dohromady strávil tým stavařů z ESOX na Petrově dlouhý rok a půl. Částečně to bylo dané charakterem stavby a častými konzultacemi s památkáři, zároveň ale rekonstrukce petrovské kanovnické rezidence znamenala často práci „jako zastara“. Zkrátka ručně a s minimem mechanizace. Kanovníkům dům začal dům znovu sloužit v roce 2023. „Spolupráce s ESOX byla opravdu dobrá, nejvíc jsem byl v kontaktu právě s Dominikem Hladkým a musím vyzdvihnout jeho profesionalitu. Na to jak je mladý, odvedl skvělou práci a často to bylo tak, že při diskuzích s investorem jsme to byli právě my, kdo držel spolu,“ skládá poklonu týmu ESOX Marek Štěpán.
